A casa il pane lo acquistiamo quotidianamente, anche perché già il giorno dopo diventa gomma e, due giorni dopo, piombo. Tuttavia non mi vergogno a dire che, non sapendo dove poggiarlo, lo teniamo sopra il forno, tanto sta dentro il sacchetto. Nessun problema, se non fosse che il sesamo tipico del pane siciliano poi comincia a colonizzare una cucina, spargendosi ovunque, ivi incluse le feritoie del forno, generando così vapori notevoli quando questi va a temperatura e lo tosta!
Da qui la decisione di fare un cambio di vita radicale e prendere un portapane. Non ne vedevo uno da trent'anni, mia nonna lo aveva in legno e mi ero sempre chiesto come facesse ciò a mantenere fresco il pane. Difatti non ci riusciva, ma era affascinante. Questo già è un po' diverso, anche perché il metallo - più pesante - limita l'ingresso dell'aria ben più che il legno, con risultati decisamente migliori. Ma se la realtà è che continueremo a comprare il pane quotidianamente, vanificando la funzione del portapane, è anche vero che in questo modo esentiamo il forno dalla sua funzione secondaria e proteggiamo i panini dalle deliziose formiche che si trovano così tanto bene a casa nostra da non voler sloggiare.
Il portapane è più grande di quanto pensassi, ma del resto accoglie 14 litri e mezzo. Ho fatto una foto con sopra un cucchiaino per dare l'idea. Non vi entra una baguette per poco ma diversi panini si. Il look è retrò ma allo stesso tempo buono anche per cucine moderne, grazie anche al colore smaltato. A questo proposito il verde è meglio dal vivo che in foto. Fa molto sottomarino!
Il problema di fondo è che, si, nasce per conservare il pane (ma non è ermetico)...ma può essere utilizzato praticamente per qualunque cosa. Certo, 35€ (credo si paghi il design e le dimensioni, non certo il materiale) non si spendono per un contenitore per accessori da cucito o di minuteria, ma tecnicamente è valido anche per quello. Ne devo testare la resistenza alla ruggine e all'usura generale, ma gli usi sono limitati solo dalla fantasia.
Doma kupujeme chleba každý den, i proto, že druhý den je z něj guma a o dva dny později olovo. Nestydím se však říci, že když nevíme, kam to dát, držíme to nad troubou, stejně je to uvnitř sáčku. Žádný problém, až na to, že sezam typický pro sicilský chléb pak začne kolonizovat kuchyni, rozšíří se všude, včetně štěrbin trouby, a tak při dosažení teploty a opékání vytváří značné výpary! Proto rozhodnutí udělat radikální životní změnu a pořídit si chlebník. Třicet let jsem žádnou neviděl, babička měla dřevěnou a vždycky mě zajímalo, jak udrží chleba čerstvý. Ve skutečnosti nemohl, ale byl fascinující. To už je trochu jiné, také proto, že kov - těžší - omezuje vstup vzduchu mnohem více než dřevo, s rozhodně lepšími výsledky. Ale pokud je realita taková, že budeme i nadále kupovat chléb každý den, čímž zrušíme funkci přihrádky na chléb, je také pravda, že tímto způsobem osvobozujeme troubu od její sekundární funkce a chráníme rohlíky před lahodnými mravenci, kteří jsou oblíbené v našich domovech, které nechtějí vytlačit. Chlebník je větší, než jsem si myslel, ale stále pojme 14,5 litru. Pro představu jsem to vyfotil s lžičkou. Bageta se do malého nevejde, ale několik sendvičů ano. Vzhled je retro, ale zároveň se hodí i do moderních kuchyní, a to i díky smaltované barvě. V tomto ohledu je zelená lepší naživo než na fotkách. Je to velmi podmořské! Základní problém je v tom, že ano, vznikl ke konzervaci chleba (ale není vzduchotěsný)... ale dá se použít prakticky na cokoliv. Samozřejmě 35€ (myslím, že se platí za design a rozměry, určitě ne za materiál) není utraceno za nádobu na šicí příslušenství nebo drobné díly, ale technicky to platí také. Musím vyzkoušet jeho odolnost proti rzi a obecnému opotřebení, ale použití je omezeno pouze fantazií.
